3x Odvaha

Vážení otcové

vyzývám vás k jednomu malému, ale významnému kroku. Je k němu potřebu odvaha. A to dokonce třikrát. První porci odvahy budete potřebovat k přečtení a hlavně dočtení tohoto článku. Druhou porci odvahy budete potřebovat k rozhodnutí a třetí k provedení.

Připravil jsem pro vás jednoduchý diagnostický test – Jaký jsem otec? Vychází z myšlenky, že otec se projevuje ve vztahu k dětem v několika rolích – jako živitel, jako partner maminky a jako táta. V těchto rolích poskytujete dětem vzor, ze kterého se učí, jak v těchto rolích budou fungovat ony sami později (kluci jako otcové, dívky jako partnerky svých mužů).

Jak jsem upozorňoval na začátku, zjistit Jaký jsem otec znamená podívat se do zrcadla. A může se stát, že to co v něm uvidíte, respektive co se dozvíte se vám nebude líbit. Ale taková už zrcadla jsou – ukazují pravdu. Uvědomte si, že tento test opravdu nemusí být příjemný – já bych také rád zůstal přesvědčen, že dělám pro rodinu a děti to nejlepší, co umím, a tudíž jakákoliv kritika není na místě. Jenže dělat to nejlepší, co umím, mnohdy nestačí. Je potřeba se podívat dál – na to, co neumím a rozhodnout se, co z toho se chci naučit. Proč? Protože svět se mění a my bychom se měli měnit s ním – to je zákon adaptace.

Takže pokud chcete být lepším tátou, pojďme se podívat, jak ten test provést.

Konstrukce je jednoduchá, provedení je náročnější. Test je postaven na zpětné vazbě od dětí a partnerky. Připravíte si jednoduchou tabulku.

	Já	Partnerka	Dítě 1	Dítě 2	Dítě 3
Rodina
Vztah s partnerkou
Vztah s dítětem 1
Vztah s dítětem 2
Vztah s dítětem 3

Do tabulky si během provádění budete zapisovat výsledky a pod ni komentáře. Výsledky jsou známky jako ve škole 1-5.

První sloupec je sebereflexe – odpovídáte sám na to, jak se hodnotíte v dané roli. Další sloupce jsou pro odpovědi vaší partnerky a dětí, pokud máte děti malé, můžete tam dát například vlastní rodiče nebo někoho jiného blízkého, který se dokáže zamyslet co nejvíce objektivně nad vašimi vztahy k dětem.

První řádek odpovídá vaší roli živitele – protože to je obvykle to nejdůležitější, co máte jako otec na starosti. Vhodné jsou otázky

Jak se dokážu postarat o materiální zabezpečení rodiny? Máme všechno, co potřebujeme? Co rodině chybí? Dokážu to zajistit krátkodobě nebo i dlouhodobě – co kdybych ztratil práci, kterou mám teď? Jak by byla rodina zajištěna, kdyby se mi něco vážného stalo?

Druhý řádek odpovídá na vaši role partnera – je důležité si uvědomit, že pro děti zejména pro dívky, může být tato role významnější než se jeví na první pohled. Často si z toho odnáší vzor pro své vlastní manželství a to jak se chováte k partnerce může zásadně ovlivnit jak se bude její budoucí partner chovat k ní – respektive co ona si všechno od něj nechá líbit. Relevantní otázky jsou

Jak se v našem vztahu daří partnerce? Jak se v něm daří mně? Kam se náš vztah vyvíjí? Kolik času si navzájem věnujeme a jak ho trávíme? Jak zvládáme konflikty? Kolik je v našem vztahu důvěry, respektu, lásky, péče?

Možná se ptáte, proč je těch otázek tolik? Jedna otázka může stačit vám, ale až se budete ptát ostatních, je důležité dané téma více otevřít. Volit spíše otevřené otázky než uzavřené. Tím totiž dáte druhému co největší prostor na odpověď a jeho mohou napadnout i věci, které nejsou na první pohled patrné, ale mohou být velmi důležité. A tím, že jim dáte prostor, budujete důvěru, kterou potřebujete k tomu, aby z nich vyšla pravdivá odpověď. Protože ať už chcete nebo ne, často my otcové býváme vnímání se strachem. A partnerka nebo děti se mohou nevědomky obávat, co se stane, když řeknou pravdu. Protože ta vám nemusí být příjemná.

Třetí a další řádky jsou vztahy k jednotlivým dětem. Vhodné otázky jsou

Jak se mu daří v našem vztahu? Jak jsem s tím vztahem spokojený já? Jaké mám na něj požadavky? Co ode mne dostává?

Partnerka a starší děti mohou mít vytvořenou nějakou představu o vztazích, o které už chápou, že není reálná, ale je ideálem. Mohou se proto ptát, zda mají hodnotit, jak naplňujete tu představu nebo jak to vyhovuje jim. Příklad: moje sedmnáctiletá dcera si otázku na náš vztah přeložila do podoby Jak jsme si blízcí? Její ideál je na jedné straně, že bychom si měli být bližší, na druhé straně cítí, že by ji to mohlo narušovat intimitu. Takže v porovnání s ideálem dostávám dvojku, ale vyhovuje jí to na jedničku. A tohle jsou právě ty podstatné věci, které z testu lezou – nikoliv ty známky, ale to co je schované za nimi. Různé pohledy, různé perspektivy, různé ideály. A tím je tento test nesmírně užitečný – odkrývá to, co je často ponořeno a skryto běžnému zraku .

Doporučuji si tabulku dát nahoru na A4, a pod ní si psát komentáře, které získáte od jednotlivých členů rodiny.

A jak je to s tou odvahou? Přijmout poznání, že nejsem otec na jedničku a že děti i partnerka vidí spoustu věcí, které já ignoruji nebo nechci vidět, to chce odvahu.

Výsledek mého testu je zde – myslím, že je důležité jít příkladem a ne jen o tom teoreticky psát. Budu rád, když mi do komentářů napíšete, co si o testu myslíte a jestli to vyzkoušíte.