Za čest krále 2024

Za čest krále je jedna z nejlepších akcí Tátohraní. Vymysleli jsme ji před lety s kamarády podle Čtyřlístkové inspirace, kdy se Myšpulín a spol. ocitnou na středověkém hradě, kde probíhá bitva.

My jsme měli to štěstí, že jsme takový hrad nalezli. Zřícenin, kde by se to dalo zařídit, je spousta. Ale my jsme našli něco speciálního. Krásný středověký hrad, který je ve stavu mezi zříceninou a hotelem. Bydlí tam báječný majitel, který nás v našem programu podporuje, a tak se dá zažít ledacos. To kouzelné místo je Horní hrad v Krušných horách. 

Sjeli jsme se tam v počtu 12 dospělých a 15 dětí. Cesta z parkoviště do kopce prověřila slabší povahy a skýtala příležitost vysvětlit dětem, proč se hrady stavěly na kopci. Vůbec celá akce se nese v duchu zážitkové pedagogiky – je to takový stroj času do středověku. 

Po přivítání a ubytování jsme se vydali na prohlídku hradu. Některé místnosti jsou plně zrenovované jako například lovecký salonek, který je plný zbraní, a tak pomáhá nastartovat inspiraci na další den. Vyprávění o Ruprechtovi, který unesl krále a opevnil se na hradě, který je tedy potřeba dobít, připravilo děti na další den. Jsou nyní v roli panošů a budou trénovat rytířské dovednosti, což není jen ohánění se mečem, ale také čestnost (nelhat), odvaha, vytrvalost, ochrana slabších atd. Tátové se usmívají pod fousy, jsou zvědaví, jak se jejich potomci těchto úkolů zhostí. To ještě netuší, že vytrvalost budou muset projevit zejména oni sami 🙂

Ráno vstáváme a trochu prší. Hlavně že jsme pod střechou, připravujeme snídani. Kolem sedmé se začínají objevovat nedočkavé děti a v půl osmé i tátové. Středověká snídaně – kaše, chléb, sýr…všichni si pochutnávají na nádvoří. 

Po snídani zahajuji blok výroby zbraní. Chystáme si nářadí, materiál a vysvětluji postup. Snažím se zapojit i děti, aby tátové nepracovali sami. Každý si má vyrobit dřevěný meč na památku, tréninkový meč do bitvy a štít. Větší děti to zvládají i sami. Za chvíli se z dílny ozývá hluk nástrojů. Tátům jde práce od ruky, jsou tak zabraní do výroby, že chvíli ignorují i pozvánku na svačinu. Kolem poledne se začínají objevovat první děti s výbavou a nedočkavě začínají šermovat. Jeden  z nás je bere stranou a učí je základním pohybům – šerm jen s mečem, obrana jen se štítem, potom komplet. 

Po obědě vyhlašuji polední klid, aby si tátové po dopolední šichtě aspoň na chvíli odpočinuli. Pak ještě dokončujeme zbraně a děti už trénují nebo si hrají, někteří tátové mají hotovo, tak pomáhají ostatním, nebo se věnují dětem. Kolem 16:00 jsme hotovi všichni a tak se připravujeme na bitvu. Postavíme dva týmy – útočníci a obránci, útočníci začínají před hradní branou a obránci za branou uvnitř hradu. První masivní útok je odražen a brána chvíli odolává, je tu ale málo místa, a tak jsou obránci postupně zatlačení na nádvoří. Tam probíhá lítá bitva a útočníci postupují do hlubin hradu. Obránci se stahují k věži, ale bojují ze všech sil. Jejich cílem je udržet hrad celkově 30 minut. Pod schody na hradby je zúžený průchod a ten se daří obráncům udržet. Je to řež, sem tam nějaká drobná modřina, ale odolnost projeví všichni dostatečnou, a z bitvy nikdo neutíká. Po 30 minutách obránci jásají, že hrad udrželi. Dáváme si čas na oddych a povídáme si jaké to bylo. Nadšení, bojovný lesk v očích, spousta hlaholu napovídají, že to byl veliký zážitek.

Za chvíli se vymění útočníci s obránci a nastupujeme do bitvy znovu. Pár lidí odpadlo, už se jim tak nechce. Druhá bitva je kratší a končí příměřím. Je vidět, že mají všichni dost. Námaha, horko, sem tam nějaký šrám. Stres a agresivita polevily, adrenalin se vyplavil, a nastává chvíle klidu. Děti i dospělí si jen tak povídají, sdílejí zážitky z bitvy, a líčí kdo co zažil. 

K večeři se scházíme u ohně. Grit du Alatriste líčí zážitky z jiných bitev, atmosféra je báječná. Kolem deváté je vidět, že děti jsou utahané a tak doporučuji tátům, ať je dají raději spát. Někteří tátové kolem desáté už taky zalezou, někteří se veselí u ohně dále. Den tak končí mírumilovně a v klidu.

V neděli ráno některé děti hledají své meče. Kdo si ho neuklidil, nemůže ho teď najít. Na hrad se totiž dostal Ruprecht a meče schoval. Začíná hledání mečů – první etapa cesty za pokladem a králem. Děti běhají splašeně po hradu a prohledávají všechny možné úkryty. Naleznou první meč a to jim dodá elánu. Pak další a další až nakonec mají všechny. Jsou naštvané na Ruprechta. Ten jim nechal další dopis, vypadá to, že mu král utekl, a on se rozhodl se dětem vzdát i s uloupeným pokladem. Děti vyrážejí na cestu a nakonec najdou jeskyni, kde se Ruprecht schovává. Zůstal sám, krále mu utekl, a také se rozhodl, že s dětmi bojovat nebude. Dává jim část pokladu výměnou za volný průchod. Děti se vrací s halasem na hrad a jediné co jim zbývá, je najít královskou korunu a krále. To se jim po delší době daří. A tak může nastat pasování na rytíře. Všechny děti dokázali, že jsou toho hodny. Slavnostní okamžik se zapíše do mysli všem přítomným. Děti si odváží rytířský glejt, vyrobené zbraně a spoustu vzpomínek. Tátové si odváží velký zážitek a upevněné pouto s vlastními dětmi. To, co spolu zažili, to jim nikdo nevezme.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.