Apalucha 2020

První lednový víkend jsme vyrazili na hory. Všude v Čechách nebyl sníh, Ve Strážném naštěstí ano. Sice to zrovna roztávalo, ale přes to zmrzlo a tak bylo na čem jezdit.

Dopoledne jsme lyžovali – z chaty se hned dalo sjet na červenou sjezdovku. Lyžaři začátečníci měli k dispozici modrou sjezdovku, která byla fakt super. Odpoledne jsme si dali závody na bobech, na tom zmrzlém sněhu to bylo fakt hustý. Vyzkoušeli jsme dýmovnici a pak jsme se pustili do budování bunkrů. Pak jsme rozpoutali koulovačkou, která trvala ještě dlouho za tmy. Večer jsme si dali vynikající večeři a pustili si film Volání divočiny. Stihli jsme si taky zahrát na schovávanou, což si děti i tátové náramně užili.

V neděli dopoledne někteří pokračovali lyžováním, já šel se synem bobovat. Jezdili jsme na vedle té modré sjezdovky, bylo to mírné ale rychlé. Užili jsme si spolu šlapání nahoru a sjezdy dolů s pár karamboly. Takovýhle uvolněný společný zážitek už jsme oba potřebovali.

V neděli odpoledne jsme se po vzoru filmu Volání divočiny vydali za dobrodružstvím. Závody psích spřežení, pochod na sněžnicích, porážení stromu a doprava dřeva, vaření čaje na sněhu a střelba z winchestrovky dala dětem víc než sezení ve školní lavici. Završili jsme to hledáním pokladu a krátkým zimním táborákem. Děti i tátové tak prošly společnými zážitky, které je budou ještě dlouho inspirovat.

A hlavně – děti myly nádobí, malé se do toho pustily s vervou a velké sice s nechutí, ale zvládly to všichni krásně. Jo, jo, život není jen pohodlí, mobil a zábava, ale taky povinnosti, práce a pomoc.