Digitální závislosti a pohyb

Naše činnost začíná a končí u pohybu venku – naším „bestsellerem“ jsou outdoorové kroužky Divočiny pro školkové děti, nebo příměstské tábory PRALES – Prázdniny v lese, kdy děti celý den volně zkoumají les a pohybují se neustále. Jedním z trendů poslední doby, jak už asi většina z vás ví, je snížení délky pobytu venku a s tím spojený nárůst času stráveného před jakoukoliv digitální obrazovkou. Již delší dobu přemýšlím nad zajímavým příspěvkem týkajícím se digitálních závislostí, který jsem viděl na Konferenci dobrodružství a odvahy od Václava Kmocha – psychiatra, který se v něm věnoval duševnímu zdraví mládeže.

Pro začátek uvedu pár zajímavých čísel, které dobře ilustrují, jaké jsou důsledky těchto trendů: 

• 40 % deváťáků vykazuje známky střední až těžké deprese
• 30 % deváťáků vykazuje známky úzkostné poruchy
• sebevražda je 4. nejčastější příčinou úmrtí ve věku 15-19 let
• digitální závislostí je ohroženo až 22% dětí
• ve věku 14-18 let je doporučený čas na digitálních zařízeních max. 2 hodiny denně.

V čem je digitální závislost podobná jiným závislostem?

• Může probíhat podobně, jako závislost na cukru, kofeinu, nebo nakupování. Pomalu a nepozorovaně dochází ke změně neuro a hormonálních pochodů. Aktivuje se neadekvátně centrum odměny v mozku, které pak také vyžaduje postupně větší dávky těchto „odměn“. Základním projevem je bažení a nespokojenost, když dítě nedostane to, co “potřebuje”.

Důsledky takového problému jsou nepříjemné, bohužel hlavně zpočátku nejsou vidět. Jaké jsou?

• Klesá schopnost empatie. Rostou poruchy pozornosti, poruchy spánku (množství, kvalita). Narůstají stavy nespokojenosti přecházející do stavů agrese, případně sebedestruktivity. Při nárůstu denně stráveného času u obrazovky nad 3 hodiny denně stoupá riziko sebevraždy o 34%.

Jak z toho ven?

Nejjednodušší opatření je dostat děti ven, mimo čtyři stěny domova! Jen o generaci dříve si téměř půlka dětí hrála v divoké přírodě, nyní jen každé desáté (dle britské studie). V roce 1800 žilo asi jen 3% lidí na světě ve městech, nyní jich žije kolem 55%, a předpoklad je až 68 % ve výhledu na rok 2050.

Experimentální studie přitom ukazují tyto výsledky:

• u dětí s ADHD procházka parkem zvyšuje pozornost, doporučené jsou proto přestávky v přírodních školních zahradách (Taylor A, 2009)

• pobyt a pohyb v zeleni snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu (Roe J., 2013)
• čas strávený v přírodě pomáhá zlepšit fyzické i psychické zdraví i snížit úmrtnost (Gascon M., 2015)
• ve městě je asi o 40% větší šance onemocnět poruchou nálady, evolučně jsme dlouho žili obklopeni zelení (Gilbert N., Nature 2016)
• ve městě je 2x větší šance onemocnět schizofrenií, než na vesnici (Abbott A., 2011)

Pobyt v přírodě má pozitivní efekt na emoce, myšlení, pozornost, prosociální chování a kreativitu. Doporučení je tedy jasné – omezte dětem čas na počítači. A i když to možná zpočátku ponesou špatně – pošlete je ven. Pokud se venku neumí zabavit, naučte je to. Nebo je propojte s dalšími kamarády. Těm starším dejte práci na zahradě. Berte je na procházky, výlety, na hřiště. Sportujte. Buďte jim příkladem, odložte mobil a buďte venku. Hýbejte se a žijte naplno…

Pokud nevíte, kde začít, pořiďte si moji knížku Tátohraní. V knize popisuji, jak trávit čas s dětmi tak, aby to bavilo i vás. Najdete tam spoustu inspirace na venkovní aktivity s dětmi různého věku. Takže je to ideální startovací bod pro změnu k lepšímu u vás doma!