Proč jít s dětmi do lesa a co tam dělat?

https://www.facebook.com/v12.0/plugins/like.php?action=like&app_id=&channel=https%3A%2F%2Fstaticxx.facebook.com%2Fx%2Fconnect%2Fxd_arbiter%2F%3Fversion%3D46%23cb%3Df11f526f7b6f094%26domain%3Dtatohrani.cz%26is_canvas%3Dfalse%26origin%3Dhttps%253A%252F%252Ftatohrani.cz%252Ffd47beb2c0b05c%26relation%3Dparent.parent&container_width=0&href=https%3A%2F%2Ftatohrani.cz%2Ftipy-co-delat-s-detmi-v-lese%2F&layout=button_count&locale=cs_CZ&sdk=joey&share=true&show_faces=false

Les je úžasné místo. V horku poskytuje stín, v dešti úkryt, při suchu zadržuje vláhu. Díky tomu je v něm lépe životu. A proto také děláme příměstský tábor v lese. Ne všichni mohou dát děti na náš tábor a proto vám chci poradit, co s dětmi v lese dělat, aby si to všichni nádherně užili.

Děti od 4 let, které s námi do lesa chodí, nebaví moc turistika. V tomhle věku preferují běhání. Při pochodu na větší vzdálenost je jednak stereotypní pohyb vyčerpává a jednak se nudí. Takže zapomeňte na klasické výlety. Pokud chcete strávit nějaký čas s dětmi, přizpůsobte se raději jim a zvolte takové aktivity, které budou bavit vás i je – a tak strávíte odpoledne nebo i celý den spolu, radostně a aktivně a o to přece jde.

Základem pěkného odpoledne v lese jsou tři věci – vhodné oblečení, svačinka a pozornost. V lese může být po ránu výrazně chladněji než na louce nebo ve městě, letos jsem i dvakrát vytáhnul rukavice a zimní čepici . Pití a svačinka se hodí, abyste po dvou hodinách nemuseli řešit hlad a hledat civilizaci.

Klíčová je pozornost – les totiž přirozeně poskytuje mnoho příležitostí k zábavě i poučení, a vy se musíte vhodně rozhodnout, čemu věnovat pozornost. Naším záměrem bývá naplnit přirozené potřeby dětí – chtějí instinktivně vše zkoumat. Na druhé straně je důležité uvědomit si vaše vlastní potřeby. Často se dospělým stávají v lese dvě věci:

a) Les je místo přirozeného klidu a tak není divu, že po příchodu do lesa se vám uklidní nervy, začnete se harmonizovat s příjemným prostředím, opustí vás stres a v důsledku toho se může objevit únava. Pak je pro vás vhodné, když si s sebou vezmete karimatku nebo deku a natáhnete se. Tohle se mi párkrát stalo, když jsem byl s vlastními dětmi v lese – tak jsem se natáhnul, relaxoval nebo dokonce usnul – a děti si v klidu hráli opodál. Přirozeně se držely v blízkém okruhu a snadno se zabavily. Na děti samozřejmě také působí klid a harmonie a tak jsou klidnější. Navíc je zde všeho dostatek – klacků, šišek, kamenů – na rozdíl od pískoviště, kde si děti mohou závidět hračky a jít kvůli nim do konfliktů. Když si odpočinete, můžete se pak o to lépe věnovat dětem aktivně.

b) V lese nejsou podněty, na které je naše dospělá mysl navyklá. Není tu počítač, kuchyň, dům, zahrada – zkrátka věci, které nám vyrábí úkoly. Naše mysl najednou začne řešit, že by měla být jinde a dělat věci, které jsou důležitější. Zejména výkonově orientované mysl se může začít cítit blbě, že ztrácí v lese čas a jinde by byla užitečnější. Proto si také často odůvodňujeme pobyt v lese nějakým užitkem – sbírat houby, maliny, jít na procházku, na výlet nám připadá dost užitečné, abychom v lese dokázali strávit nějaký čas. Ale jen tu tak pobýt, posedět, pozorovat klid kolem nás – to každý neumí. Takže se z toho může stát frustrace a přestaneme se v lese cítit dobře. Proto také často začneme zaplavovat děti různým výkladem – co je to za stromy, keře atd. anebo činnostmi. Můžeme jim tak pěkně započaté odpoledne pěkně otrávit. Jak z toho ven? Jednoduše – počkejte a vaše mysl se za nějakou chvíli harmonizuje s prostředím okolo vás. Pracovní myšlenky zmizí, a vy si začnete více všímat toho co je tady a teď. Mohou se dostavit příjemné pocity klidu a svěžesti, harmonie a radosti. A to je hlavní důvod, proč je pro nás les tak zdravé prostředí – protože z něho nasajete právě tyhle aspekty a vašemu tělu tak může být lépe (pokud se vaše mysl nezklidní v lese ani po nějaké době, můžete mne kontaktovat a společně s tím něco uděláme).

Když se tedy zharmonizujete nebo si odpočinete, můžete se začít poctivě věnovat dětem. Aktivit je nepřeberně, stačí děti pozorovat a ve správných okamžicích jim pomoci – stanete se tak průvodci na jejich cestě poznáním.

Kluci rádi experimentují se dřevem – půjčte jim nůž a mohou vyřezávat, půjčte jim sekyrku a mohou na pařezech přesekávat klacky. Vezměte provázek a vyrobte jim luk a šípy, budou vás obdivovat za vaši šikovnost a pochopí, v lese je spousta materiálu na výrobu užitečných věcí, Můžete svázat klacky k sobě a vyrobit meč. Můžete si s nimi vyrobit bunkr nebo úkryt. Kluci chtějí vyrábět funkční a užitečné věci. Lodičky z kůry, rybářský prut z ohnutého klacku, oštěp z rovného – to jsou super věci. Kluci mohou vypustit svou agresivitu – házet šiškami do stromu, zakřičet si, zaběhat si na pasece, mlátit klacky do mrtvých kmenů. Mohou lézt na stromy a lézt do potoka.

Holky naproti tomu dělají rády klidnější činnosti. Mohou si vyrobit z trávy ozdobu, z různých předmětů mandalu, mohou si stavět domečky pro skřítky. Často si jen tak povídáme, co v lese žije, například veverka. Kde bydlí, co jí, jak přežije zimu. Dětem informace nenutím, spíše odpovídám na jejich otázky. Když se totiž dozvíte, co zrovna potřebujete/chcete vědět zapamatuje si to daleko lépe než když to do vás někdo natlačí.

Často se jen tak touláme po lese a když uvidíme zajímavou věc využijeme ji. Spadlý kmen jako lávku na rovnovážnou chůzi, velký pařez jako seskočiště pro parašutisty, malé pařezy jako překážkovou dráhu. Hromadu dřeva (pokud pevně drží) jako horu, na kterou vylézt nebo jako loď na které se plavíme do neznáma. Strom jako přirozenou prolézačku. Vyvrácené kořeny velkého stromu jako základ pro bunkr. Propojujeme tak prostředí, ve kterém lidé působí tisíce let s myslí, která je k tomu akorát připravená. Uvědomit si souvislosti, jak se dají věci v lese využít k přežití. Jak je dotáhnout do užitečné podoby. A přitom se rozvíjí praktické myšlení, jednoduchá motorika a hlavně souznění s přírodou.

Pokud zůstaneme delší dobu na jednom místě, může se stát, že se tam děti začnou nudit. Pokud se nechceme přesouvat dále, je možné přidat jednoduché hry. Na schovávanou nebo na honěnou (je-li prostor čistý a nehrozí zakopnutí). Pokud najdeme širokou cestu, můžeme hrát Na rybičky a rybáře.

U starších dětí platí stejné principy, jen se jednotlivým činnostem můžeme věnovat déle a hlouběji. Stavíme lepší bunkry, vyrábíme lepší zbraně. Chodíme delší vzdálenosti, překonáváme větší překážky, hrajeme složitější hry. Pokud vás žádné hry nenapadají, můžete si stáhnout můj ebook Tátohraní (je určen i pro maminky). Anebo si jen povídáme, ležíme a odpočíváme. Věnujeme jim čistou pozornost, kterou ony potřebují, protože skrz ni k nim přichází láska. V čistém a zdravém prostředí, v klidu a pohodě tak dostanou ony i my to nejlepší.