Rady k rozchodu

Zdravím všechny příznivce Tátohraní. Jak jsem již na blogu před časem oznámil, rodinná situace u mne eskalovala do rozhodnutí o rozvodu.

Po roce jsme dospěli k prvnímu rozvodovému stání. Soud řeší vždy nejdříve péči o děti, pak teprve majetek a vlastní rozvod. My jsme měli připravenou mediační dohodu, kterou nám soud schválil, a proto vše šlo dobře a bez konfliktů. Ale cesta k tomu jednoduchá nebyla. Proto se s vámi chci podělit o to, co mi pomohlo.

V té době jsem si lámal hlavu otázkami:

• Je opravdu rozchod jediné východisko? Mám ještě zkusit zůstat, nebo odejít?
• Jak to zařídit, aby se to co nejméně dotklo dětí?
• Co vlastně potřebují moje děti?
• Mají jejich potřeby přednost před mými? Kde je ta správná rovnováha?

První otázku mi pomohl vyřešit kurz Pavla Rataje a Honzy Vojtka, což jsou dva dobří pároví psychoterapeuti. V jejich online kurzu Rozvody a rozchody jsem se dozvěděl, jak poznat, kde je hranice vztahu, za kterou už není dobré jít. Tu hranici máme každý trochu jinou a neexistuje jednoduchá a rychlá rada, jak ji rozpoznat. Proto je dobré absolvovat jejich kurz. V rámci něho jsem pochopil, že už dále zůstat nemohu a musím odejít.

Následující měsíce jsem se trápil otázkami ve vztahu k dětem. Nejvíc mi v tomto pomohl kurz Rozchodem rodina nekončí od Aperio. V jeho průběhu jsem pochopil několik zajímavých věcí:

1. Na začátku kurzu jsem si odžil ve zkrácené verzi posledních pár měsíců, a uvědomil si znovu, že jdu dobrým směrem, byť je to hodně bolestivé, náročné a těžké.
2. Pochopil jsem, že velkou oporou je moje sociální síť – kamarádi, známí, kolegové – se kterými je dobré sdílet, co se děje. Byť nemohou úplně pochopit, co prožíváte uvnitř, to, že se máte komu svěřit, vám může velmi pomoci. Pocity viny, smutky atd. se při sdílení rozpouštějí rychleji a vám se uleví, protože jste se s někým podělili o svoji zátěž.
3. Co se týče dětí, každá rodina to může mít trochu jinak – co jsem si odnesl já, bylo:
   • Dětem velmi vadí konflikty mezi rodiči a neměly by jim být přítomny. Běžná diskuse je ok, tam se děti mohou naučit argumentovat, vyjednávat atd. Ale jakmile jsou v tom silné emoce nebo křičení, neměly by u toho být. Děti jsou totiž k rodičům velmi loajální, potřebují je oba dva. A v dětech jsou oba dva obsaženi jako nějaké vnitřní poloviny dítěte. A když dítě vidí konflikt rodičů, tak ten se přenáší do něj a dítě jej prožívá jako konflikt vnitřní, kdy se hádají jeho dvě vnitřní části. Dítě je pak rozpolcené, neví komu dát zapravdu, není schopno to vyřešit na racionální úrovni a rozhodnout se, kdo má pravdu. Je pro něj důležitější podpořit oba. A tak zůstává viset ve vnitřním konfliktu, který ho zatěžuje, trápí, bere mu energii. Proto se prosím vyvarujte větších hádek před dětmi, a to i když se nerozvádíte. Jakmile diskuse přeroste běžnou úroveň, požádejte partnera o přesun do místa, kde jsou děti z dosahu (nejlépe mimo domov). Pokud partner situaci nereflektuje, pak raději odejděte z daného prostoru sami. K řešení problémových oblastí pak zvolte neutrální půdu.
   • Děti nechtějí rozhodovat za rodiče, jak to bude. Opět by stály před volbou, kterého rodiče podpořit více, a protože je mají rády oba dva, byla by to volba nesnesitelná a příliš dítě zatěžující. Tedy v určitých případech, kdy to dítě vyjadřuje spontánně samo, je to ok. A můžete se jich zeptat, ale zároveň jim nabídněte, že nemusí odpovídat, a že pokud souhlasí, tak to vyřešíte za ně. Děti daleko lépe přijmou rozhodnutí rodičů, než aby se k tomu musely vyjadřovat.
   • Děti potřebují pomalé tempo změn. Velké a rychlé změny je mohou traumatizovat. Přestože možná s rozchodem nebo rozvodem spěcháte, pokuste se snížit tempo vzhledem k dětem na minimum. Všechny změny s nimi komunikujte, a to nejlépe společně. Děti potřebují jistotu, že o ně bude postaráno, a když i jsou velké, tak potřebují jistotu, že v jejich životě zůstávají nějaké opěrné body, jako jsou rodiče, kamarádi, domov, škola, kroužky, dědečkové a babičky. I když některé z nich se postupně změní (stěhování, jiná škola, ….) tak je dobré tyto změny rozložit do delšího času, aby si mělo dítě možnost zvyknout a přizpůsobit se nové situaci. Podněcujte děti, aby se vyjadřovaly k tomu, jestli se jim daná změna líbí, co by potřebovaly, aby ji zvládly lépe. Ony si často dokáží říci, jak by to potřebovaly, a když se to podaří splnit, tak to posiluje pocit, že mají na věci vliv. A to, že mají na věci vliv, je právě vede k posílení sebedůvěry a sebejistoty. To je nesmírně důležité pro jejich vlastní život. Učí se tak zajistit si prostředí, ve kterém jim bude dobře.

To jsou věci, které jsem si odnesl z kurzu já. Odrážejí moje vlastní postoje a stav mojí rodiny. Proto je lepší, jste-li nebo se dostanete někdy do podobné situace, abyste se spíše kurzů zúčastnili, než se řídili jen mými radami. Každý jsme trochu jiný a máme jinou rodinu, proto také to, co si odneste z kurzů vy, můžou být jiné postřehy, inspirace a doporučení. Nicméně myslím, že uvedené tři body výše, jsou základem pro většinu lidí, kteří rozchodem či rozvodem prochází.

My jsme ještě před rozvodovým stáním seznámili děti s výsledkem mediační dohody. Zeptali se jich na to, jak se v tom cítí, co potřebují, co by preferovali jinak. Víme, že to zvládájí dobře. Neprojevuje se u nich žádná traumatizace, zhoršení školního prospěchu, z okolí nemáme žádnou zpětnou vazbu, že by si někdo všiml změn v jejich chování. Dokonce mám někdy dojem, že to zvládají z celé rodiny nejlépe. Sice mne to překvapuje, ale jsem za to rád. Je tedy možné, že si to odkládají někam do vnitřního sklepení a časem to budou muset vytáhnout a dořešit. Ale za sebe mám pocit, že jsem v tomto směru udělal maximum, co jsem mohl.

Není to lehké období, ale zároveň je lehčí než to, co se dělo předtím. Nikomu nepřeji, aby musel odcházet z manželství, které bylo kdysi krásné a přineslo vám do života spoustu pozitivního. Ale osud tomu tak někdy chce, a tak přeji vám i vašim blízkým, pokud by to už někdy nastalo, ať to zvládnete s ku prospěchu všem zúčastněných. Snad vám v tom výše uvedené rady mohou pomocí.