Soukromý: Partnerská krize a emoční seberegulace

Rád bych se k něčemu přiznal. I když to může navenek vypadat na mé permanentní šťastné a spokojenost, prožívám zrovna složité období a hodně často mám myšlenky spíše chmurné. Pomáhá mi emoční seberegulace, při níž nacházím světlé okamžiky a dokážu se radovat z věcí, jež mě obklopují. Občas o seberegulaci píšu, ale co to vlastně je? Ve zkratce to znamená rozpoznat emoci, rozhodnout se, co s ní chci udělat, prožít ji nebo změnit a poučit se z toho. Zní to jednoduše, ale možná je těžké uvěřit, že to funguje. Snad pomůže vlastní příklad 

Partnerská krize u nás doma vyvrcholila na jaře a od té doby jsem přemýšlel a stále si opakoval, že se to spraví. Měli jsme krásné společné chvíle, které nám nikdo nevezme, tři úžasné děti. Každé je skvělé a jedinečné, každé podědilo část z nás a já je miluju. Je dobré tmelit, lepit vztah a snažit se, hledat chyby na své straně nebo udělat tlustou čáru a jít dál? I když se snažíte dětem vynahradit nefungující rodinu, určitě jim s vámi bude lépe, pokud budete šťastnější. Štěstí se totiž nedá hrát dlouho a děti jsou jedni z prvních, obzvláště ty vlastní, které vycítí, že je něco špatně.

Vždycky jsem byl ranní ptáče. Chodím dříve spát, protože se časně budím, občas s velmi nepříjemnými myšlenkami. Nepříjemné myšlenky mi pak vyvolávají nepříjemné emoce. Je těžké s nimi vydržet doma, uvědomím si, jak těžce se cítím a už vím, že potřebuji jít ven. Tam si lépe uvědomím, co se mi děje v hlavě a dokážu to zpracovat. Domů pak přicházím smířený a zklidněný. Takže jak na to?

Dnes ráno jsem doslova vystřelil, hnalo mě to ven už hodně brzo, hlavu plnou různých věcí. Jdu bezmyšlenkovitě a přichází první otázka: “Co chci?“ Naskočilo více odpovědí, mezi nimi i finanční jistota. Peníze, prachy, proč myslím na ně? Letos to s nimi nebylo valné kvůli různým omezením z důvodu lockdownu, občas jsme byli na nule, přesto… vyřešil jsem auto, kotel, dětem dárky a ve výsledku vlastně nijak nestrádáme.  Cítil jsem v sobě zmatek a nejistotu.

Tak co je potom v životě důležité? To nejdůležitější, co máme, je život sám. A druhá nejdůležitější věc je možnost volby, jak se cítit a jakým myšlenkám věnovat pozornost. Míjel jsem starý dub s uschlými listy a první postřeh byl, že současná doba nám pomáhá si uvědomit, jak je důležité zdraví pro všechny z nás. Jdu dál a nořím se do mlhavé tmy. Uvědomuji si, že mám hlavu plnou temných myšlenek. Jsem v tom ponořený už hodně dlouho a toužím po sdílení. Po někom, kdo mi bude oporou v těžkých chvílích. Trvalo dlouho si to přiznat a vymanit se z potřeby lepení zpřetrhaných pout. Byl jsem za to rád. Těším se na nové zážitky, nový rok, nový začátek. Lampou na rohu, jež zářila do tmy jsem přešel k naději. K naději se uchylujeme, když je nám ouvej a snažíme se o ni za žádnou cenu nepřijít. Ta třetí nejdůležitější věc je naděje. Naděje, že bude lépe.

Když jsem se po 15 minutách vracel domů, bylo by mi mnohem lépe. Uvědomil jsem si, že mi dobře na duši dělají tři P – to se to dobře pamatuje – PŘÍRODA,  POHYB A PODPORA. V přírodě cítím propojení, které mě naplňuje. Pohyb mě přivádí na jiné myšlenky a pomáhá rozproudit život. Podporu ostatních oceňuji v těžkých chvílích, kdy sám sebe neumím vytáhnout z dané situace. Díky tomuto uvědomění se mi ulevilo, protože tyhle tři věci si dokážu zařídit téměř vždy. To mi rozjasnilo mysl i srdce. Vrátil jsem se domů s pocitem klidu a radosti.

Možná se ptáte, jak tohle souvisí s Tátohraním?

Moje děti potřebují plného, klidného, vyrovnaného rodiče. Rodiče, který chápe, jaký může být život těžký, ale neupadá do silných negativních emocí, a když už upadne, dokáže se z nich dostat, aniž by to odnesly děti. Proto praktikuji emoční seberegulaci, kterou se může naučit snad každý. A která přináší prospěch mně, mým dětem a mému okolí.