Dobrodružná víkendovka

26.5. jsme konečně vyrazili na Dobrodružnou víkendovku. Sešli jsme se na náměstí v Mnichovicích v hojném počtu 20 dětí a jeden vedoucí a vyjeli jsme autobusem do Struhařova, odkud jsme pokračovali dále pěšky do Jevan a dále na hájovnu Smrčiny.

Cestou jsme hráli hry, objevovali přírodní zajímavosti a svačili…

Není divu, že jsme do Jevan dorazili o půl deváté a na hájovnu za setmění. Překvapením pro mne ale bylo, že prakticky všichni to ušli po svých. Na hájovně nás čekala Daniela s Jarmilou, které pro nás mezitím připravily pozdní večeři.

Někteří po večeři rovnou zapadli do spacáku, ale pár dětí posedělo ještě u ohně. O půl jedenácté jsme spali už všichni.

Ráno nás čekalo překvapení – stůl plný buchet.

Protože bylo horko, tak už dopoledne se strhla vodní bitva.

Zúčastnili se jí skoro všichni a tak se rozparádili, že jsme je museli převelet na práci, abychom jejich energii využili. Pár kluků se staralo o oheň, holky začaly připravovat oběd a většina kluků vyrazila na lov. Nejdříve jsme si vyrobili oštěpy.

Protože v lese byl nedostatek vhodného materiálu, museli jsme vzít zavděk tím, co tam bylo – některé oštěpy byly tedy spíše umělecké než praktické. Poté jsme vyrazili po stopách lovit zvěř.

Vystopovali jsme divoké papírové prase, které jsme i zabili a získali za to buřty na večeři.

Poté byl oběd a polední pauza.

Odpoledne jsme se vydali do lesa za pokladem, a poté jsme se pásli na štovíku a hráli NERF lovecké hry. Když jsme se vrátili, bylo pořád takové horko, že si děti uspořádali vodní bitvu spontáně sami. Tentokrát využili i těžkou kalibry, které byly k dispozici.

Když byli jaksepatří zmáchaní, pustili jsme se do přípravy večerního táboráků. Protože jsme přes den stihli vyrobit kozu, byla to hračka.

Buřtíky na ohni, vyprávění příběhů a na konec noční stezka odvahy nám vydržely téměř až do půlnoci.

Není divu, že jsme je druhý den museli až na vyjímky vytáhnou ze spacáků. Po snídani následoval úklid a chystaní svačin. Poté jsme vyrazili na cestu do Kostelce pod Č. Lesy. Cesta byla krátká, ale vyčerpávající. Zdecimované družstvo pak posedělo na zastávce a všichni byli šťastní, že můžou jet domů autobusem.