Zimní tábor 2022
Letošní zima je ve většině republiky mírná, až to vlastně nevypadá jako zima. Takže jsme byli rádi, že jsme mohli vyrazit do Krušných hor na zimní tábor, kde bylo dostatek sněhu a tak jsme si mohli užít zimní radovánky.
Na chatě se nás sešlo 18 dospělých a 25 dětí. Na poslední chvíli jsme řešili výpadek kuchařky a dvou vedoucích díky karanténě. Naštěstí se podařilo sehnat jak kuchaře tak vedoucí a tábor mohl začít.
Hned v neděli ráno jsme provedli rozdělení dětí do lyžařských oddílů. Je pravda, že lyžování považujeme z pohledu tábora za doplňkový program, záleží totiž na sněhových podmínkách, abychom ho mohli slibovat stoprocentně. Děti nicméně s radostí nasazovali lyže a dojeli na zahradě k boudě a zpět. Tak jsme je rozdělili na začátečníky a pokročilé. Poté jsme začátečníky odvezli na malý vlek Údolíčko a Cvičnou louku, zatímco pokročilí vyrazili na Hrobskou. Všechny zmiňované místa jsou součástí SC Bouřňák, což je lyžařský areál kousek od Teplic.
Po návratu byl oběd a polední klid. Odpoledne se děti vyřítili ven a pustili se do stavění bunkrů a hraní na sněhu. Po svačině jsme ještě vyrazili bobovat.
Další dva dny byl dopolední program obdobný – lyžování. Začátečníci jevili velké pokroky, to nám všem dělalo radost. Pokročilí si zase užili pořádné lyžování. Odpoledne jsme věnovali pestřejšímu programu. V neděli večer totiž začala celotáborová hra vyprávěním legendy z místního prostředí. Pomocí dalších pověstí se tak děti seznamovali s okolím i životem předků – jak vznikl dolování rudy na Cínovci, výstavba železniční tratě do Moldavy atd. Také se seznámili s krušnohorskou vílou Marzibelou. Prvním úkolem, který děti čekal, bylo nalezení ohniště na zahradě a zapálení signálního ohně. V těch závějích to nebylo vůbec možné najít a tak jsme použili metodu lavinových záchranářů. Děti dostali tyče a jali se propátrávat systematicky zahradu. Nakonec jsme ohniště nalezli a vykopali. S přípravou dřeva pomohli tatínci a s přicházejícím setměním zaplál oheň. To bylo radosti, že se to povedlo.
Další den se objevila za plotem záhadná postava – Lukáš Barvíř. Byť byli děvčata na zahradě, nevšimli si jí a tak se pak všichni postupně vydali po jejích stopách. Zahráli si tak vlastně stopovanou ve sněhu a aby se nepropadali, museli si obout sněžnice. Bylo to vynikající, všem se to líbilo a přinesli si za odměnu buřty. Ti jsme si pak po setmění opekli na ohni (táborák v zimě je krásný zážitek) a pokračovali zpíváním písní v jídelně.
Ve středu jsme vyhlásili klidový den, aby měli děti čas dočerpat síly. Kluci to nevydrželi a tak strávili část dne venku. Odpoledne pak děti plnili další úkol – sepsat rady, jak vést lepší život pro Lukáše Barvíře. Byli jsme překvapení, jak moc se jim to povedlo. Večer jsme pak dostali další úkol – a tak se děti museli vydat na stezku odvahy. Po tmě a po dvou, opět na sněžnicích. Bylo to super.
Ve čtvrtek jsme vyrazili na horskou expedici. Ušli jsme nakonec celkem 8 kilometrů, vystoupili na vrch Pramenáč, kde jsme si uvařili čaj. Cestou zpět jsme sjeli část kopce na bobech, a některé to tak bavilo, že zase vyběhli nahoru, aby si to sjeli dolů vícekrát. Ke konci expedice už sil ubývalo a tak jsme byli rádi, že jsme došli na chatu rovnou k obědu. Tentokrát o poledním klidu odpočívaly snad úplně všechny děti 🙂 Během cesty jsme splnili i další úkol, zanést dopis Lukáši Barvířovi.
V pátek jsme se vydali za poslední indicií – a získali jsme mapu k pokladu. Odpoledne jsme pak vyrazili pro poklad – byl zakopaný ve sněhu a tak si děti užili i hledání pokladu a jeho vykopání. Rozdělování pokladu pak už bylo jen vyvrcholením, nicméně náročným, protože nebyly všechny předměty v pokladu stejné (jak už to v reálných pokladech bývá) a tak proces dělení trval mnohem delší dobu. Emoce vířily sem a tam, ale nakonec se podařilo vše krásně urovnat. Byl to velký zážitek.
