Běžky Moldava 2025
V pátek 7. února jsme se sjeli na Moldavě v penzionu Šatlava. Bylo nás 7 dospělých, 2 mládežníci a 3 děti. V Teplicích, přes které jsme jeli, po sněhu samozřejmě ani památky. V Hrobu taky ne. Ale v Mikulově už zbytky ano, a nahoře v Novém městě něco leželo, ale po tmě nebylo vidět, jaké to je. Cesta k penzionu byla pokrytá ledem a to nás naplnilo optimismem. Večer jsme poseděli a pobavili se u lahve vína (bez dětí).
V sobotu ráno jsme se rozdělili, děti s rodiči šli kratší trasu, a my dospělí a mládež jsme vyrazili na Vitišku a pak dále. V průběhu dne se ale mládež oddělila, neměli ještě natrénováno, takže prý půjdou kratší trasu. My zdatnější a zkušenější jsme jeli až na Cínovec a potom na Komáří hůrku a zpět. Bylo to skvělé, sice trochu zmrzlé, ale jeli jsme prakticky pořád, přenášeli jen minimálně, a sjezdy byly rychlé. Takže jsme těch 38.5 km dali za 7.5 hodiny, i s přestávkou na polévku. Odpoledne vysvitlo i sluníčko a bylo krásně.
Večer jsme hráli deskové hry s dětmi a povídali si s nimi. Myslím, že to pro ně bylo fajn, být chvíli mezi dospělými, kteří je berou jako rovné s rovným.
V neděli jsme zvolili kratší trasu – z Nového města na Fláje. Ze začátku po louce to bylo náročné, ale jak jsem vjeli do lesa, tak to bylo super. Běžkařská dálnice – rovná, sem tam mírně zvlněná, povrch perfektní. Lidí málo. Za chvíli jsme byli na Vrchu Tří pánů a poté na rozcestí. Sjezd na Fláje byl dobrodružný, protože nás jeden kolemjdoucí varoval, že je to z prudkého kopce ledovka. Ale v průběhu cesty jsme zjistili, že to bylo z mírného kopce a mírná ledovka, takže dávat pozor celou cestu bylo zbytečně opatrné. Ale samozřejmě lepší než vjet nepřipraveni v plné rychlosti do štěrku……
Kolem přehrady to bylo pěkné a nejpěknější bylo stoupání nahoru. Svítilo sluníčko, cesta byla perfektně upravená a krásně to jelo. Někteří z nás bruslili i do kopce, a šlo jim to parádně. Na konci nás čekala odměna v podobě chaty na Dlouhé louce, kde dobře vaří. Takže lívance a další jídlo přišlo náramně vhod a výborně jsme si pochutnaili.
Na konec pěkný sjezd a zase na Vrch tří pánů a za chvíli jsme byli u auta. Bylo to krásné a jsem moc rád, že jsme mohli zažít takový báječný víkend na běžkách s fajn lidmi okolo sebe.
