Čím je podmíněn pocit štěstí?

K dnešnímu článku mě inspiroval nedávný zážitek. V současné době, plné různých omezení, jsem se i já dostal do situace, kdy hrozí konec projektu, na němž jsem pracoval opravdu dlouho. Tato nejistota ve mně vyvolala nepříjemné pocity. I když bych obavy ze ztráty zakázky teoreticky řešit nemusel, protože nějaké úspory máme a práce se jistě najde další, šel jsem spát s těžkou hlavou. Vzbudil jsem se ale čilý a po ranní rozcvičce mě zaplavil pocit štěstí. Cítil jsem se skvěle a téměř blaženě…

Překvapilo mě, že se mohu v této situaci cítit tak šťastný. Dříve jsem si myslel, že „pocit štěstí“ je náhodný nebo podmíněný. Vlastně jsem ani netušil, co to přesně znamená…dokud jsem na sobě nezačal v tomto směru pracovat. Pocit štěstí se pak začal dostavovat spontánně, sem a tam se nějaký objevil. Trval krátce a většinou mě překvapil. Vybavuji si několik situací…šel jsem kolem železničního přejezdu… nic zvláštního se nedělo a najednou mě zaplavil intenzivní pocit štěstí. Udiveně jsem žasnul – kde je příčina? Dříve jsem věřil, že pocit štěstí je podmíněný. Pro příklad třeba výkonem – sportovním (vylézt na kopec, vyhrát závod nebo alespoň si zaběhat), vydělat peníze, opravit dům… V takových chvílích jsem cítil uspokojení. Byl jsem ale překvapený, když se začaly objevovat intenzivní pocity štěstí náhodně. Nejčastěji jsem to zažíval v přírodě – přemýšlel jsem: „Možná je to pocit absolutního souladu s přírodou?“ Někdy to trvalo pár vteřin, třeba u toho přejezdu, někdy pár minut. Vybavuje se mi, jak jsem se zahleděl na šípkový keř – bylo to úžasné, byl v tom pocit opojení a krásy. Někdy mě pocit štěstí neopouštěl i hodinu – stál jsem v obilném poli, slunce hřálo, obloha se modrala a já si užíval štěstí plnými doušky.

Trénoval jsem dál. Chcete-li jezdit na kole, můžete se to naučit. Tohle je stejné. Chcete-li se cítit šťastní kdykoliv, můžete se to také naučit. Před dvěma lety se u mě začaly pocity štěstí a blaženosti objevovat v situacích, kdy jsem chtěl. Stačilo si je vyvolat. Někdy byly hodně intenzivní a jindy málo. Někdy přicházely i spontánně. Jednou jsem zažil tak silnou vlnu blaženosti, že jsem nechápal, jak je něco takového možné. Ale blaženost doprovázela i období, kdy jsem se necítil dobře. Smutek, vztek, pocity viny. Nahoru a dolů, těžko a lehko na duši.

Občas se někde píše, že štěstí je stav mysli. Jenže mysl a tělo jsou propojené nádoby. Myslíte na štěstí, ale pocity cítí tělo. Chcete-li cítit více štěstí, musíte pracovat i s tělem. Proto osvobozuji tělo od starých zážitků. Zapsaly do něj totiž určité vzorce chování a tím i určité způsoby myšlení. Protože máme mysl napojenou na nervovou soustavu, musíme osvobodit mysl i tělo a zbavit se tak nepříjemných pocitů. Vznikne tím prostor pro nové zážitky, pro pocity štěstí. Z nich se mohou vyvinout nové zvyky a návyky. Kolo a poté auto jsem se naučil řídit do jisté míry automaticky, stejně tak si mohu vyvolávat i příjemné myšlenky a pocity. A musím říct: „Ta cesta je úžasná!“

A tak jsem vděčný za to, co zažívám. Přestože tomu vnější podmínky neodpovídají, cítím se být šťastný. Plný energie, klidu a síly. Plný vděku za život.

Jednoduchým návodem jsou tři následující kroky:

a) Zbavit se starých přesvědčení na úrovni mysli.
b) Uvolnit navyklé vzorce chování skryté v těle.
c) Doplnit si do těla a mysli nové návyky.

Ne každý si s tím poradí sám. Pokud se vám to nebude dařit, neváhejte se ozvat, rád na této cestě pomohu i vám :-).