Soukromý: Jak se zbavit nepříjemných myšlenek

Často se ve svých článcích píši o tom, jak se mi daří dobře. Může to vypadat, že jsem permanentně šťastný a spokojený, plný energie a tak. Ale mám taky chvilky, kdy mi je ouvej. Kdy se trápím vnitřními pochybnostmi, jestli jsem dost dobrý, co jsem měl udělat jinak, jestli jdu v životě správnou cestou. Když jsem se dnes ráno ptal sám sebe co chci, tak jsem jako první slyšel peníze, spoustu peněz. Přemýšlel jsem nad tím chvíli a zjistil, že se mi myšlenky točí spíše kolem jiných věcí. A nakonec jsem si uvědomil, že jsem za poslední roky měl peníze na všechno, co jsem potřeboval – i když jsem se občas blížil k nule. Našli se peníze na nový kotel, když se rozbil ten starý. Na auto taky. Na dárky k narozeninám pro děti taky. A to i v situacích kdy jsem měl zoufale málo energie. Zkrátka došel jsem k závěru, že s těmi penězi je to záhadné – vlastně nakonec když je opravdu potřebuji, tak je mám.

Nicméně stále mi nebylo nějak na duši dobře. Cítil jsem potřebu jít ven (byly půl páté ráno). Vyšel jsem ven a chvíli se mořil v temných myšlenkách – cítil jsem zmatek, kudy v životě dále, co je vlastně důležité a co ne a nejistotu, co mám dělat. Napadlo mne, že to nejdůležitější, co mám, je život. A pocítil jsem velkou vděčnost za to, že jsem živý. A zdravý. Zdraví je nepostradatelné. Když jsem došel na první křižovatku, uvědomil jsem si, že v tomhle stavu nepříjemných myšlenek a pocitů nemusím zůstávat. Uvědomil jsem si že mám možnost volby, jaké myšlenky a pocity budu mít. To mi trochu rozjasnilo mysl. Všiml jsem si seschlých listů na zemi a uvědomil jsem si, že i smrt je součástí osudu a že to vlastně nemusí být špatné, splnit si svoji úlohu a pak tiše odejít.

Ale momentálně raději cítím v sobě život a energii. Na rohu v dáli před sebou jsem uviděl lampu. Zářila do tmy a já si uvědomil, že to je naděje. Že je důležité mít naději. Pokud by vám všechno vzali, ale zůstala vám naděje, pak máte šanci. Pokud byste přišli i o naději, tak to si ani neumím představit, jaké to musí být těžké.

Pak jsem šel dále a viděl tmu, mlhavou černou tmu. Byl jsem ztracen ve svém vnitřním světě a nebylo mi dobře. Pak jsem si uvědomil, že toužím po vztahu. Po vztahu s někým, kdo je mi blízký, s kým mohu sdílet, kdo mi může být oporou v těžkých chvílích. A došlo mi že tohle potřebuji daleko více než peníze. Došlo i na slzy, když jsem to prožíval. Pak se mi ulevilo.

Došlo mi, že to co nám chybí, můžeme hledat v jiných věcech – penězích, věcech z reklamy jako jsou auta a tak. A jak je to ošidné. Díval jsem se do údolí před sebou a viděl jsem vánoční řetězy na domech a stromech, v té černotě to bylo jediné, co bylo vidět. Připomínalo to pavoučí sítě, jak se na podzim lesknou na stéblech trávy. A už mi bylo mnohem lépe. Mysl se mi rozjasnilo, cítil jsem propojení s přírodou. Jak jsem šel z kopce dolů, dostavil se vnitřní klid a spokojenost.

Došel jsem k závěru, že to, co co mi dělá dobře, jsou tři P – pohyb, příroda a podpora ostatních. V přírodě cítím propojení, které mne naplňuje. Pohyb mne přivádí na jiné myšlenky a pomáhá rozproudit život, který v sobě pak více cítím. Podporu ostatních oceňuji v těžkých chvílích, kdy sám sebe neumím vytáhnout z dané situace. Když jsem si tohle uvědomil, rozjasnila se mi mysl. Tohle jsou věci, které si dokážu zařídit téměř kdykoliv. A s tím se dostavil pocit klidu, spokojenosti a radosti.

Jak tohle vše souvisí s Tátohraním? Moje děti potřebují plného, klidného, vyrovnaného rodiče. Rodiče, který chápe, jaký může být život těžký, ale neupadá do silných negativních emocí, a když už upadne, dokáže se z nich dostat, aniž by to odnesly děti. Proto praktikuji emoční seberegulaci, kterou se může naučit snad každý. A která přináší prospěch mně, mým dětem a mému okolí.

P.S. Pokud Tátohraní sledujete déle, možná se teď divíte, proč toužím po vztahu, když to vypadá, že jsem „vzorný“ táta v normální rodině. Pravda je taková, že letos na jaře u nás vyvrcholila dlouholetá vleklá partnerská krize. Pochopil jsem, že není možné zůstavat dál ve vztahu, kde rozpory klesly tak hluboko, že ničí oba dva jedince. Po mnohých pokusech to napravit zůstalo jediné východisko – odejít. To je ovšem na delší povídání, a o tom zase někdy příště.